Ženská móda v 16. století ve Španělsku se v této době formovala korzetem, který se vyztužoval kosticemi a u dívek dokonce kovovými deskami, které měly zabránit poprsí ve vývinu. Sukni ženám podpírala krinolína s kovovými obručemi a vycpávky. Tyto vycpávky byly tvořeny z plsti a mořské trávy. Přes korzet a krinolínu si ženy oblékaly dvojité svrchní roucho z těžkého hedvábí, zdobené perlami, drahokamy, stužkami a výšivkami.
Koncem 60. let 19. století, v době, kdy se přestávala nosit v Evropě móda Biedermeiera, vnikla do vyšších vrstev nová móda, které propadly všechny ženy. Jejím základem byl těsně stažený korzet a vycpávka – turnýra, která se přivazovala v zadu v pase. Vycpávky byly tvořeny z koňských žíní. Pozorovateli se proto při pohledu z boku naskytl pohled na nepřirozeně esovitě stylizovanou postavu.
