Příze a bavlnky

Příze a bavlnky

Příze je textilie z jednoho „nekonečně“ dlouhého vlákna (např. polyamidový monofil na flitry), nebo z několika vláken, např. bavlněná příze na tkanou košilovinu. Pokud chcete přesnou definici příze, pak ji pravděpodobně nedostanete, protože existuje více výkladů:
1) všeobecně se pokládají za příze výlučně výrobky z přírodních a umělých vláken, které jsou zpevněné zákrutem, tj. spředené v surovém svatu nebo upravené pro další zpracování,
2) velká část odborníků používá pojem příze pro výrobky z nepřetržitou délkou, které vznikly zvlákňováním chemických tavenin a roztoků i živočišných sekretů (přírodní hedvábí),
3) pod pojmem příze se označuje také příze z fóliových pásků.

Z čeho se příze vyrábí? Podle původu lze textilní vlákna rozdělit na rostlinná (bavlna, len, juta aj.), živočišná (vlna, angora, velbloudí srst aj.), minerální (azbest) a umělá, do kterých patří přírodní polymery (např. viskóza), syntetické polymery (např. polyester, polyamid) a anorganické sloučeniny (např. sklo, měď a jiné kovy). Tipli byste si, jaká byla v roce 2009 světová spotřeba? Zhruba 75 milionů tun, ze kterých bylo použito skoro 90 % právě na výrobu příze.
Příze se vyrábí předením. Předení je jedna z nejstarších rukodělných činností v dějinách lidstva. Tak například z přírodních vláken se příze vyrábí tak, že se rozvolní chomáčky vláken, čistí se, seřadí do jednoho směru a pozvolna se ztenčuje vrstva vláken průtahem. Pro výrobu velmi kvalitních a jemných přízí se ještě ke slovu v přípravném procesu dostane česárna. A pak už se jen dopřádá.

Hedvábné příze z přírodního hedvábí vyrábí housenka bource morušového. Odvíjení vláken z kokonů a úpravy příze se pak provádí strojově. Takový druh se skládá z osmi až desíti jednotlivých vláken, které drží pohromadě nízkým zákrutem. Světová roční produkce hedvábných přízí dosahuje přibližně 100 tisíc tun.

V roce 1982 byly ve světě instalovány téměř 4 miliony „bezvřetenových“ přádních míst, což odpovídalo nejméně 10 % výrobní kapacity všech přádelen. 260 000 přádních rotorů běžících v té době v Československu stačilo pokrýt asi třetinu spotřeby příze. Dva miliony „klasických“ vřeten vyrábělo zbývající dvě třetiny přízi bavlnářského a vlnařského typu.

Pod vlivem cenového tlaku z asijských zemí, především u oděvních textilií, se situace v českých přádelnách vyvíjela podobně jako v západní Evropě. V roce 2006 dosáhl prodej příze a tkanin z bavlny, vlny a směsí sotva 1/3 množství z roku 1984.